Atlantik, nebo Indický oceán? Jen v Kapsku ochutnáte, který je slanější.

publikováno 14.04.2010

Hranice mezi Atlantikem a Indickým oceánem. Velryby na dosah ruky. Kolonie tučňáků, které si prohlédnete zblízka. Jedno z nejlepších vín na světě. A policisté, kteří se na vás usmívají i poté, co zaviníte čelní srážku. To vše můžete zažít v Západní Kapsku, idylické provincii Jihoafrické republiky.

Asi nikde na světě nepotkáte tak milé a usměvavé policisty jako v Západním Kapsku. A to i v takové situaci, kdy zaviníte čelní srážku. Když se nám to stalo, přijeli dva černí policisté, zkontrolovali řidičské průkazy a zapsali si jejich čísla. Přitom se stále usmívali, řekli něco pro povzbuzení, přidali pár vtípků a nakonec odjeli. Dokonce nás ani neobtěžovali se sepisováním protokolů.

Magický Střelkový mys

Nutno vysvětlit, že té srážce předcházela návštěva Cape Agulhas (Střelkový mys), z níž se zcela nečekaně vyklubal nejen nejkrásnější zážitek cesty, ale i jeden z mých nejsilnějších cestovatelských zážitků vůbec. Na Cape Agulhas jsme jeli hlavně proto, abychom nevynechali nejjižněji položený bod Afriky, ale scenérie, jaká se nám otevřela, daleko předčila všechny turisticky vyhlášené lokality regionu. Když přijedete na místo, otevře se vám scéna jako z nějakého fantasy filmu, s tím podstatným rozdílem, že všechno je skutečné. A vy stojíte na místě, které má už od 15. století pro námořníky veliký význam. Temné mraky a temné vody obou oceánů jako by se chtěly spojit do jedné masy, zvláštní lom světla, historický maják, barevné rybářské domky rozházené v trávě... Čas jako by se zastavil. A my jsme na Cap Agulhas zůstali zcela neplánovaně mnohem déle, než jsme zamýšleli.

Vlastně se nic nestalo

Spěchali jsme zpátky do Kapského Města, myšlenkami jsem však byl stále ještě na Cape Agulhas a zíral na oceán. V ten moment jsem si neuvědomil, že v JAR se jezdí vlevo. Ještě ve chvíli, kdy jsem proti sobě viděl druhý vůz, nechápal jsem, proč řidič jede v protisměru. Oba jsme strhli řízení, on správně nalevo, já po evropsku doprava... takže obě auta šla rovnou do šrotu. Postižený to ale vzal výborně. Hned po srážce vystoupil a staral se, jestli nejsme zranění. Když odjela policie, představil se jako Henrik a vzal nás k sobě domů, kde nás hostili, dokud pro nás nepřijel taxík, který poslala autopůjčovna z Kapského Města. Ochotní byli i v autopůjčovně, nic nebyl problém, jako by se vlastně nic nestalo.Tahle všeobecná přátelskost a srdečnost je jedním z neodmyslitelných rysů Západního Kapska. Strávili jsme v této malebné provincii dva týdny, přičemž jsme většinou bydleli přímo v Kapském Městě. Procestovali jsme celé území, které odpovídá zhruba dvojnásobku České republiky (130 000 km2), ale žije na něm jen necelých pět milionů lidí, z toho podstatná část přímo v Kapském městě. Klima je zde typicky středomořské, mírné zimy bez mrazů a léta příjemná, suchá, ale ne horká. Letní teploty zpravidla nedosáhnou 30 stupňů.

Zrzaví sedláci a černoši u pumpy

V mnohém se nabízí přirovnání ke Švýcarsku. Všude čisto a perfektně fungující služby. S kriminalitou, která v jiných regionech jižní Afriky představuje obrovský problém, se tady téměř nesetkáte. I pusté silnice, po kterých přejíždíte obrovské zelené plochy mezi vesnicemi a usedlostmi na venkově, jsou ve výborném stavu. Přitom můžete jet i několik hodin, aniž byste potkali živáčka. Provincie je stále ještě převážně segregovaná, najdete tu městečka a vesnice téměř výhradně bílé a naopak téměř výhradně barevné. I v bílých oblastech pracují ovšem v obchodech nebo u pump drtivou většinou černoši. Většinu bílého obyvatelstva, zejména na venkově, tvoří potomci holandských a francouzských protestantských farmářů - Búrů. Právě tito dobromyslní a usměvaví potomci původních holandských přistěhovalců, kteří naturelem připomínají Iry, včetně barvy vlasů, určují ráz regionu. I tady však můžete pozorovat příznaky toho, že ne vše je idylické. Třeba hned za Kapským Městem se táhne více než 10 kilometrů dlouhá slumová oblast, kde žijí převážně nezaměstnaní černoši. Plechové chatrče, odpadky, na každé křižovatce postává skupina lidí s cedulemi, že hledají práci. Místní nám radili za žádných okolností nezastavovat, ostatně ani by nás to nenapadlo. Nezaměstnanost mezi černými činí, podle neoficiálních statistik, skoro 50 procent. To je z velké míry dáno tím, že Africký národní kongres nechal po pádu apartheidu otevřít hranice s Angolou a Mosambikem, odkud sem prakticky nekontrolovaně proudí davy lidí, doufajících, že najdou práci a lepší životní podmínky. Výsledkem jsou pak statisíce nezaměstnaných, slumy, kriminalita a mnohem těžší situace i pro původní černé obyvatelstvo.Podniky na tuto situaci reagují, což je patrné třeba na stavbách, kde nenajdete prakticky žádnou mechanizaci. Žádné míchačky, žádné stavební výtahy. Technika nedělá nic, co by mohly dělat černé ruce.

...pokračování 23.04.2010