Galapágy III. - Potápění!

publikováno 18.05.2009

Dnes nás čekalo potápění u ostrova Seymour. Tlustý neopren je v místních vodách podmínkou. Břehy Galapág jsou totiž na mnoha místech, jako je právě toto, omývány studeným Humboltovým proudem. Oproti včerejšímu zahřívacímu ponoru byl ten dnešní o třídu výš.

V hloubce 20 metrů jsme se museli přidržovat kamenů, aby nás neodnesl proud. Na základě vlastní zkušenosti upozorňuji na ryby škorpióny, které jsou takovými mořskými chameleony. Mohlo by se vám totiž stát, že boj o přežití v proudu ustojíte, ale se smrtelným kousnutím této rybičky už to nepůjde tak hladce. Naštěstí jsem její přítomnost zaznamenala a stačila včas uskočit. Ale to stále nebyl ten opravdový adrenalin, který se vám rozptýlí do krve, když se znenadání objeví žraločí tlama přímo před Vámi.

Tep se mi náhle zvýšil. Je to tady. Proti nám skupina asi 30 žraloků. Neplavali, nehybně stáli, proud neproud, s otevřenou tlamou se dívali přímo na nás. Ale jako by nás neviděli. Byli totiž na „lovu." Proud jim do otevřených tlam samovolně přinášel potravu ve formě malých rybek. A pak že jsou žraloci krvelačná zvířata. Fotili jsme si je, metr od nich taková pochoutka (tím myslím nás) a oni ani nehnou brvou. Opět se potvrdilo, že živí tvorové jsou ve své podstatě líní.

Pomalu jsme přeplavali na jiné místo, kde jsme narazili na bratrance těch lenochů odvedle - žraloky kladivouny. Byli mnohem více plaší, blíže než na 4 metry jsme se k nim nedostali. Ale to stačilo. Nebyli to žádní drobečkové. Fintu s vypouštěním bublinek k zastrašení kladivounů jsem naštěstí nemusela použít. I když kdo ví, jestli by fungovala nebo je to jen taková povídačka. Jestli se slon bojí myší, taky do teď nevím. :)

Vypluli jsme zpět k hladině, na jeden ponor těch zážitků bylo až moc. Na to jen tak nezapomenu. Snad bude potápění další den tak špičkové, jako bylo to dnešní...

S naší cestovní kanceláří máte možnost navštívit podmanivé Galapágy - více informací zde.