Normandie a Bretaň 5. díl

publikováno 28.07.2011

Audierne je městečko v nejzápadnějším departmentu Francie, který se jmenuje Finistére (konec země).

Mys Sizun

Přijíždíme sem později v podvečer. Město je už ale za soumraku vylidněné a opuštěné. Žádné restaurace s jídlem a občerstvením. Jen pár náleven, které nabízí jen pití. Divná a ponurá atmosféra. Je to veliký rozdíl od měst z předešlých dnů. Blízký mys Sizun a útesy kolem Point du Raz byly v minulosti pastí a hřbitovem pro námořní lodě v dobách navigace pomocí majáků. Obyvatelé kolem pobřeží se přiživovali sběrem vyplavených nákladů ze ztroskotaných lodí a možná i něčím horším, kdo ví. Možná že to ponuré zaměstnání přispělo i ke zdejší atmosféře. 

Kousek od Audierne začíná mys Sizun. Výběžek tohoto mysu se jmenuje Pointe du Raz a je to nejzápadnější bod Francie. Kolem útesů tohoto výběžku vře voda díky proudům, které tu vládnou i v době naprosto klidného počasí. Zdejší rybáři tady chytají ryby-mořské vlky (Sea Bass) na udici. Je to životu nebezpečné povolání, ale zdejší muži jsou synové moře. A cena ryby ze zdejších vod stojí za to.    

Cestou z Point du Raz se zastavujeme ve vesnici Saint Tugen s kaplí stejného jména. Kaple pochází z 10. století a jméno jí dal mnich Tugen, který přišel z Irska.

Poslední zastávky

Carnac, Quiberon, Belle-ille. Tady naši výpravu končíme. Odpočíváme po každodenním cestování na motorce. Ochutnáváme zdejší speciality, ale pečlivě se vyhýbáme specialitě jménem Anguille. Tu jsem zkoušel v Ouistrehamu. V Carnacu je největší menhirové pole na světě s tisíci objekty. Vychutnáváme skvělý cider, kvašený alkoholický nápoj z jablek. Cestujeme od Quiberonu a na ostrov Bell-Ille, ale už šetříme síly na 2400km dlouhou cestu domů.

Ve Francii si také můžete užít jedinečnou dovolenou formou plavby po řece.