Postřehy z Venezuely I.

publikováno 20.04.2009

Město Valencia je 2. největší po Caracasu. Je jako většina latinskoamerických měst, rozlehlé, špinavé, zablokované auty, člověk musí počítat s 1-2 hodinami cesty přes město, podle toho, kam jede a kdy. Benzín je levný, taxi rozhodně ne. Za 4,4 Bs. (Bolivar Fuerte, neboli silný Bolívar, v přepočtu 1,6 Bs. = 1 USD) jsme naplnili 40l do nádrže a asi 5 km taxíkem nás stálo 8 Bs.

Na čem si pochutnat

V týdnu je tu mezi činžáky trh: ovoce, zelenina, maso, ryby, luštěniny, koření, oblečení, vybavení do kuchyně a domácností, květiny. Čas od času tu prý pořádají celostátní akce "trhy pro lid" s potravinami a produkty, jež se na něm prodávají za lidové ceny, tedy levněji než v obchodech.

Tuhle jsme šly se sousedkami nakoupit na páteční zelinářský trh. Přijede zemědělec a nahází všechno, co má, na dřevěné stoly v takové kryté stodole ohrazené plotem. Co si člověk vybere, to se zváží a vynásobí 4 Bs. Za 6 kg zeleniny a ovoce jsem zaplatila 25 Bs. Nakoupila jsem: mladou kukuřici, ovoce guayaba, ananas, cibuli, banány, rajčata, baklažány, česnek a 2 růžice květáku. Hned vedle jsme okusily kokosovou vodu - ze zeleného kokosu se pije brčkem. Kromě toho, že je voda trosku kyselá, je bez chuti. Zato rozmixovaná část toho syrového kokosu z vnitřku s troškou kondenzovaného mléka, to je paráda, mňam! Něco jako mléčná rýže, jen s příchutí kokosu a bez rýže...

Stran spotřebního zboží musím uznat, že mají daleko větší výběr barevných kusů oblečení, bot, kabelek a doplňků vůbec, než co je k vidění v Ekvádoru. Prostě karibský naturel - křiklavé, třpytivé, vyzývavé. Je tu hodně teplo, průměr 25 stupňů ročně, takže ženská může chodit pořád odhalená; přesto z nepochopitelného důvodu téměř všechny chodí jen v přiléhavých džínách, zato s velkými výstřihy a s akrylovými nehty, šílenými náušnicemi a spoustou náramků.

Humorné mi přijdou pouliční pojízdné stánky s nabídkou volání na mobily. Paní pod slunečníkem má několik telefonů se zdejšími operátory a člověk si může přijít zavolat jako z budky.

Odpadků a smetí je ve Venezuele, kam se člověk podívá. Ve městě, v přírodě, na pláži. Také je tu spousta spálené zelené plochy. Buď to tu vypalují záměrně, aby nemuseli trávu sekat a udržovat, nebo se jedná o požáry z nedbalosti, ačkoliv pravda bude někdy mezi.

WC: Stejně jako v Ekvádoru nebo i dalších sousedních státech, kromě Chile, se papír hází do koše (pokud tam je), aby se neucpal odpad. A to i v domácnostech. Za použití toalety se platí, běžně ca. 1-1,5 Bs. Restaurace mají WC vyhrazená pouze pro své hosty a většinou je nedovolí nikomu jinému použít. Na pláži pro domorodce jsem platila nejvíc; místo dveří jsem si vlezla za jakousi plachtu společnou pro dvě kabinky, poslušně jsem pak do kýble nabrala vodu ze sudu, co stál nedaleko, i když jsem si následně všimnula, že na splachování tam mají tu paní, co si předtím ode mě brala peníze a dala mi kousek papíru.

Pokračování ve středu 29. dubna, 2009.

S námi zažijete exotické dobrodružství se vším všudy, více zde. Další pokračování o cestování po Venezuele se dočtete zde.